Dne 23.června 1942 odstartoval se svým jednomístným stíhacím letounem Focke Wulf 190 A-3 nadporučík Luftwaffe Armin Faber jako zástupce velitele III.letky, stíhací eskadry 2 „Richthofen“ k bojovému letu proti Anglii. Jejich cílem byla formace šesti britských lehkých bombardérů Boston, kterým zajištovaly stíhací ochranu československé stíhací eskadry 310., 312. a 313.Squadron pod velením slavného velitele Aloise Vašátka.
Při následném divokém souboji se ukázala tehdejší technická nadřazenost Focke Wulfů nad Spitfiry. Celkem sedm Spitfirů se zřítilo k zemi a v boji zahynul i velitel Vašátko. Němci zaznamenali ztrátu dvou strojů. Jedním byl letoun který se v leteckém boji nešťastně srazil s Vašátkovo strojem. Německému pilotovi se podařilo vyskočit na padáku a zachránit. Druhým strojem byl Focke Wulf výše uvedeného Fabera. Ten sváděl letecký souboj ve vysoké rychlosti s československým pilotem, seržantem Františkem Trejtnarem z 310.Squadron. Faber použil letecký manévr Immelmann a ze slunce čelně zaútočil na Trejtnara. S pouze jedním fungujícím kanonem zahájil palbu a těžce poškodil Trejtnarovo Spita. Československý stíhač odhodil kryt kabiny a převrátil svůj hořící letoun na křídlo. S těžkými zraněními od střepin kanonových granátů na noze a paži se zachránil na padáku. Jeho Spitfire se v plamenech zřítil nedaleko Black Dog v hrabství Devon.
Faber sám v tomto divokém souboji ztratil orientaci a fatálně si spletl Bristolský kanál s Lamanšským, Myslel si, že území nad kterým letěl je Francie, kde se nacházelo jeho domovské letiště v Morlaix. Byl to však britský jižní Wales.
Letecký návodčí ve věži vojenského letiště RAF v Pembrey nevěřil svým očím, když viděl letoun s německými kříži, který se prohnal nad letištěm a provedl vítězný letecký manévr máváním křídel ze strany na stranu. Už už chtěl vyhlásit letecký poplach, ale s nevěřícím úžasem pozoroval jak německý Focke Wulf vysouvá přistávací klapky a dosedá na letištní plochu.
Když letoun roloval v nízké rychlosti k odstavné ploše, rozpoznal pilot a seržant RAF, že se jedná o německý stroj. Ve sprintu letoun dohnal, vyskočil na jeho křídlo a signální pistolí namířil na šokovaného Fabera v kabině. Ten nestačil ani odpálit destruktivní nálož pod sedačkou, která byla určena k zničení letounu. Svým omylem Faber odevzdal nepoškozený letoun do rukou svých nepřátel a padl do zajetí.
Armin Faber byl eskortován v nákladním voze na RAF leteckou základnu ve Fairwood Common. Eskortě velel kapitán David Atchrley, dvojče slavného leteckého maršála Richarda Atcherley. Atcherley v obavě z pokusu o útěk mířil po celou cestu revolverem na Fabera. V jednu chvíli auto narazilo do výmolů a způsobilo náhodný výstřel ze zbraně. Střela jen těsně minula Fabera. Jako válečný zajatec byl Faber poslán do Kanady, kde se pokusil uprchnout z zajateckého tábora. Těsně před koncem války byl repatriován kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Faberův ukořistěný Focke Wulf Fw 190A-3 byl předán Royal Aircraft Establishment u města Farnborough což byl letecký výzkumný oddíl, Jeho velitelem a hlavním zkušebním pilotem RAE byl major H. J. „William“ Wilson, který započal výzkum letounu v srpnu 1942. Faberovo stíhačka Fw 190A-3 s výrobním číslem 5313 byl jediný stíhací letoun Fw 190, který byl během války spojenci zajat neporušený. Všechny ostatní ukořistěné letouny Fw 190 byly buď typu bombardérů dlouhého doletu, nebo stíhací bombardér JABO. Kapitán skupiny Hugh Wilson, pilot odpovědný hlavně za zkušební létání se zajatými nepřátelskými letouny, byl požádán o záruku přeletu RAF letiště Pembrey na leteckou základnu RAF ve Farnborough. Bylo to však nemožné. Letoun dokonale neznal a nechtěl riskovat. Proto byl Focke Wulf demontován a přepraven nákladním automobilem.
Ve Farnborough byl Fw 190 přebarven výsostnými znaky RAF a dostal sériové číslo RAF MP499 a „P“ jako prototyp. Testování a hodnocení bylo zahájeno 3. července 1942 v Royal Aircraft Establishment (RAE) na RAF základně ve Farnborough. Bylo zaznamenáno zhruba devět letových hodin, což spojencům poskytlo mimořádně cenné informace. Do té doby byla totiž nová německá stíhačka, která technicky převyšovala jejich nejlepší stíhačku Spitfire velikou neznámou. Po 10 dnech byl převelen zkušební pilot s Fw 190 k Air Fighting Development Unit na základně RAF Duxford k taktickému posouzení, kde byl podroben cvičným bojovým zkouškám proti novému typu Spitfire Mk.IX. Poskytl tak RAF metody, jak nejlépe bojovat s Fw 190A s jejich modernizovanou stíhačkou. Fw 190 byl letecky ozkoušen celkem 29krát v období mezi 3. červencem 1942 a 29. lednem 1943. Poté byl částečně demontován a byly provedeny testy výkonu motoru ve Farnborough. Dne 18. září 1943 byla vyřazena a sešrotována.
Po pádu komunismu jsem se podílel na setkání obou letců, které se po delší době zdařilo. Jako osobní průvodce pana Armina Farbera jsem byl svědkem počátku vwlikého a upřímného přátelství mezi oběma piloty, které trvalo až do smrti jednoho z nich. Tento příběh je vzpomínkou nejen na tyto statečné piloty. Mě osobně to připomíná obraz osobně podepsaný oběma piloty v mé pracovně
