„Utekl jsem dvakrát ze zajetí!“
Nositel Rytířského Kříže Hauptscharführer Josef „Sepp“ Leiner – Zugführer 1.Kompanie / SS-Panzer-Grenadier-Regiment “Der Führer” / SS-Panzer-Division “Das Reich”.
Narodil se dne 13.března 1920 v Brixen in Thale v Jižním Tyrolsku v rodině železničáře. Již od dětství měl v hornatém Tyrolsku přezdívku Sepp. V roce 1938. po absolvování pekařského učení, vstoupil jako osmnáctiletý rakouský dobrovolník do jednotek SS-VT k nově formovanému pluku Der Führer.
Během polského tažení v září 1939 absolvoval intenzivní výcvik, aby se mohl jako již Sturmann (svobodník) 1.Kompanie elitního pluku Der Führer účastnit Západního tažení v roce 1940. Jeho křest ohněm začal v bojích proti nepřátelským bunkrům na Grebbeově linii, kde jednoznačně prokázal své vynikající kvality a hrdinství. V červnu 1940 byl povýšen do hodnosti Rottenführer (desátník) a stal se velitelem kulometného družstva (schwere MG Gruppe). V rámci obranného nasazení, potažmo okupační správy dobytého území, sloužil nejdříve v Belgii a poté ve Francii. Na začátku roku 1941 byl povýšen do hodnosti Unterscharführer (rotný =podpraporčík).
Na počátku ruského tažení v červnu 1941 byl Leiner stále na špici bojové jednotky a vedl své Kameraden v pěchotních útocích proti sovětským obráncům. 8. července byl poprvé raněn v boji střepinou granátu. Jak se později ukázalo byl to jen začátek. Na konci září obdržel vyznamenání Železný kříž 2.třídy. I přes své nedoléčené zranění a přemlouvání hlavním lékařem polního lazaretu, aby dále zůstal v ošetření, pospíchal Leiner zpět ke své jednotce na frontu. Opět velel v útocích či protiútocích, plnil obranné úkoly, bojoval ve smrtelných zákopových bojích muže proti muži. Sedmnáct dní! Den co den! Vybojoval společně se svými spolubojovníky osady či města jako Jelnja, Baranovici, Smolensk, Kyjev, Gomel. Jejich zrak se upínal k hlavnímu městu – Moskvě.
Během podzimního tažení na Moskvu byl Leiner při obranných bojích třikrát raněn během jednoho dne. Byl mimo jiné i dvakrát postřelen do paže, kdy mu nepřátelské kulky způsobily komplikovanou zlomeninu kosti. S příchozí tmou byl ve velkých bolestech odtransportován do polního lazaretu, kde mu nakonec jeho paži museli amputovat. V polní nemocnici pak strávil ještě měsíc, načež byl odtransportován do Německa. Za své zranění byl vyznamenán stříbrným odznakem za zranění. Jako částečný invalida byl převelen do výcvikové roty, kde plnil různé funkce dle svých možností a především získaných zkušeností. I přes to však žádal o přeřazení zpět k frontové jednotce.
Jeho žádost byla vyslyšena na začátku roku 1943, byl odeslán k 2. SS divizi „Das Reich“ do Ruska. Během defensivní bitvy u Kyjeva byl vyznamenán Železným křížem 1. třídy. Jen pár dní nato byl opět postřelen puškovým nábojem do paže a čekala ho další bojová pauza a léčení. Opět však „utekl“ z polní nemocnice a již jako Oberscharführer (nadpraporčík) si doléčil své zranění na frontové linii. Kvůli velkým ztrátám nakonec převzal místo padlého důstojníka velení celé roty. Jeho muži mu naprosto věřili a oceňovali jeho velikou osobní statečnost.
15.srpna 1943 se celá divize ocitla v centru boje o Charkov. 1.rota byla již pod velením navrátivšího se nositele Rytířského kříže Alfreda Lexe a držela pozice u vesnice Korotič. Ihned po obsazení bojových pozic následoval ruský útok podporovaný tanky. V této kritické chvíli Sepp útok se svými granátníky odrazil a vedl prudký protiútok. Během něho byl již po šesté zraněn, tentokrát střepinou ručního granátu. I přes svá zranění prudkým útokem Ivany vyhnal z jejich dočasně dobytých pozic a všechna postavení udržel. V nadcházející noci následoval útok sovětské pěchoty v pětinásobné přesile. Lainerovo spolubojovníci jim nedali jakoukoliv šanci. Pě dní a pět nocí odráželi útok za útokem. Šestého dne se rozhodl posílit svou četu několika vojáky ze sousední jednotky, vše vsadit na jednu kartu a dotírající bolševickou jednotku rozdrtit. S pomocí tanků se přehnali přes krátery a mrtvoly v zemi nikoho a překvapené Rudoarmějce totálně zničili. Během noci položili ještě důmyslně „Čertovu zahrádku“ – minové pole, aby novým nepřátelským jednotkám způsobili co největší ztráty a mohli se jim ubránit. Josefu Lainerovi dne 8.října 1943, prostřednictvím německého rozhlasu, speciálně osobně gratuloval Generalfeldmarschall Erich von Manstein k vyznamenání Rytířským křížem. Toto nejvyšší vojenské vyznamení obdrželo dalších 18 příslušníků SS pluku Der Führer. Za 54 dní boje zblízka byl tento Rakušan a úspěšný infanterista vyznamenán Zlatou sponou za boj z blízka. Tuto obdržel celkem v pořadí jako sedmý voják a třetí poddůstojník z celé Wehrmacht – německé armády.
Sepp Lainer se po válce aktivně účastnil srazů veteránů – Kameraden. Na jednom setkání jsem měl tu čest se s ním osobně setkat. Dokonale se pobavil svým častým žertem, když mi podal svou protézu ruky a viděl můj překvapený výraz v obličeji. „To je válka milý příteli!“ zahřměl v hlubokém smíchu.
Nositel Rytířského kříže Josef „Sepp“ Lainer zemřel ve spánku dne 4.září 2002 v rakouské Vídni.
